Empatie vs. perfekcionismus. Jakého fotografa chcete na svatbě?

Svatba je jedním z těch životních okamžiků, které si chceme pamatovat navždy. Fotografie z tohoto dne slouží jako vzácné památky, které nám pomáhají znovu prožít každý smích, slzu a radostný úsměv. Výběr správného fotografa je proto klíčový. Stojíme před zajímavou dilematou: je lepší mít na svatbě fotografa s technicky dokonalými fotkami, který však může postrádat sociální dovednosti, nebo fotografa, který sice nedosahuje fotografické perfekce, ale je empatický a milovaný všemi přítomnými?

Fotograf s "top fotkami"

Na jedné straně máme fotografa, jehož portfolio je plné oslnivých obrázků, které zachytávají každý detail a moment s uměleckou precizností. Tento fotograf umí s kamerou zázraky a jeho práce jsou často technicky bezchybné. Avšak, co když mu chybí lidský přístup? Svatby jsou emotivní události, a pokud fotograf neumí navázat s hosty dobrý vztah, může to celou atmosféru akce negativně ovlivnit. Hosté, kteří se necítí uvolněně kvůli fotografově chladnému nebo neempatickému jednání, mohou na fotografiích působit ztěžka a nepřirozeně.

A teď jedna praktická – na jedné ze svateb, na kterých jsem byl jako host, byla fotografka, která měla portfolio z říše snů – vytříbené fotografie na Instagramu, postproces na jedničku, mělo to hlavu a patu. Dobrý výběr, řekl by si člověk na první dobrou. Ale… od začátku svatebního dne se fotografka bez zájmu a bez komunikace proplétala mezi svatebčany bez úsměvu. Během obřadu se pohybovala za svatební branou, kde právě probíhal obřad, elektronickou cigaretu v jedné ruce, v druhé foťák na strap-onu, na který fotila. Obrázek si každý udělá sám, někomu by to snad ani vadit nemuselo, ale pro mne osobně jako svatebního fotografa je to no-go.

Fotky trvaly zpracovat navzdory domluvě o pár týdnů déle, než bylo řečeno - čekalo se na ně několik měsíců. Jak přišly, byly zase víceméně dokonalé. Sami si ale položte otázku, jestli takového člověka navzdory jeho dokonalým výstupům na svatbě chcete.

Empatický fotograf

Na druhé straně máme fotografa, který možná nedosahuje absolutní perfekce v technickém provedení svých fotek, ale vyniká svou schopností být více než jen fotografem – stává se součástí svatebního společenství. Jeho přítomnost působí uklidňujícím dojmem, dokáže navodit atmosféru pohody a radosti, což umožňuje hostům být přirození. Tyto fotografie mohou mít možná méně "wow" efektu, ale o to více vystihují esenci celého dne – lásku, radost a jedinečnost momentu.

K těmto fotografům, troufám si tvrdit, patřím i já a dokazují to často i reakce svatebčanů, když odjíždím, nebo reference na moji práci. “Vy už jedete? To je škoda! A nechcete přespat? Děkujeme moc za celý den, byl jste skvělý”. Tito lidé často ani nevědí, jaký bude výstup, už jen to, že jste se na svatbě chovali, jako byste byl host, jim stačí k sympatiím. Ano, rovnou dodávám, že moje fotky asi nikdy nebudou zdobit svatební magazíny, na druhou stranu odevzdávám stovky upravených fotek, a to i těch, které třeba nejsou technicky nejdokonalejší, ale za to zachycují emoci, moment, překvapení, a opravdu je jedno, že zrovna za vpravo nahoře trčí sloup elektrického napětí. Nikdy se mi zároveň nestalo, že by někdo moje fotky reklamoval, ve 100 % případů byli novomanželé spokojeni. Možná i proto, že jsem byl “fajn” už na svatbě.

Kombinace obojího?

Pokud najdete fotografa, který je kombinací dvou výše zmíněných, vyhráli jste. Větší šance ovšem je, že se jednou empatický fotograf stane tímto modelem, protože um v postprocesu či zachycením dokonalejších fotek se může člověk naučit, kdežto s chováním a komunikací už to jde… prostě hůře.

Přeji pevnou ruku v rozhodování, koho si na svatbu pozvete! :)